autořicitátyobjednat katalogPavel Konečný (*1949) začal naivní, lidové umění a art brut sbírat ještě jako student filosofické fakulty UP v Olomouci roku 1971, poté co byl okouzlen výstavou naivního malíře Antonína Řeháka v Divadle hudby v Olomouci. Když tu sám začal pracovat jako dramaturg i ředitel, uspořádal zde sérii výstav a pořadů věnovaných „umělcům čistého srdce“. Kolekce Pavla Konečného čítá dnes na 550 děl od více než 30ti tvůrců z Moravy, Čech, Slovenska, ale také z jeho milované Itálie, kam pravidelně podniká své poutnické výpravy. Je rozkročena od syrových soch lidových řezbářů a kameníků, přes naivní malby venkovských idyl, portréty, kresby architektur a strojů, až po fantaskní krajinné scenérie a halucinatorní květiny spiritistických médií.
Pavel Konečný neusiluje o systematické mapování fenoménu „outsider art“ který dnes teoreticky zastřešuje neškolené, spontánní výtvarné projevy, tedy naivní tvorbu i tu, která je od dob Jeanna Dubuffeta označována jako art brut – umění v surovém stavu. Téměř každé z děl zastoupených ve sbírce je pro něj především jakýmsi suvenýrem, zhmotněnou vzpomínkou na setkání s tvůrci, kteří žijí často na okraji společnosti, v zapadlých místech, v izolaci způsobené stářím nebo duševní nemocí. Zná důvěrně jejich životní příběhy, s nimiž je jejich tvorba nerozlučně spojena.
Sběratelství pro Pavla Konečného bylo dlouho intimní záležitostí. Několik artefaktů ze své kolekce vystavil poprvé v rámci výstavy Světlo v tmách v žilinské Povážské galerii v roce 1992 a později na výstavě l´art brut – umění v původním (surovém) stavu v pražském Domě U Kamenného zvonu roku 1998 a následně na řadě souborných výstav věnovaných spontánnímu umění doma i v zahraničí. Jako celek svoji sbírku poprvé prezentoval roku 2001 v Muzeu umění Olomouc, kdy už pracoval ve zdejší krajské pobočce Národního památkového ústavu, od roku 2005 jako ředitel. Výstava v Muzeu Montanelli je historicky první příležitostí vidět reprezentativní výběr 26 autorů ze sbírky Pavla Konečného v Praze.
