Životopis
Hans Prinzhorn
(6. 6. 1886 – 14. 6. 1933)
Hans Prinzhorn se narodil ve vestfálském Hemeru. Poté, co roku 1908 obdržel doktorát z dějin umění na univerzitě ve Vídni, odešel do Anglie, kde se připravoval na kariéru profesionálního zpěváka. Během první světové války, kde sloužil jako ošetřovatel, si své vzdělání rozšířil o medicínu a psychiatrii. Roku 1919 se stal asistentem Karla Wilmannse na psychiatrické klinice Univerzitní kliniky v Heidelbergu. Jeho hlavním úkolem bylo rozšířit sbírku uměleckých výtvorů duševně nemocných. Když o dva roky později kliniku opouštěl, kolekce zahrnovala na 5000 děl od více než 450 autorů.
Následně Prinzhorn krátce působil v sanatoriích v Curychu, Drážďanech a ve Wiesbadenu. Roku 1925 si otevřel soukromou psychoterapeutickou praxi ve Frankfurtu. Nikdy se mu nepodařilo získat vytoužený univerzitní post, a to i přes to, že neváhal koketovat s nastupujícím nacismem. Jeho další knihy a studie se nedočkaly valného ohlasu a neúspěch provázel i jeho soukromý život, který poznamenala tři zkrachovalá manželství. Na sklonku života se Prinzhorn zcela stáhl z veřejného života, odstěhoval se ke své tetě do Mnichova, kde roku 1933 zemřel na tyfus.
art brut z legendární kolekce německého psychiatra
6. 2. - 3. 5. 2009
v Galerii hl. m. Prahy,
Domě U Kamenného zvonu
na Staroměstském náměstí
otevřeno denně
10:00 - 20:00
(kromě pondělí)
