Inspirace moderny
Na počátku 20. století začali umělci hledat nové způsoby vyjádření. Revoluční přístup nastolili němečtí expresionisté. Odvrhli akademické ideály buržoazních salonních malířů, ale i vyjadřovací kódy impresionistů, kteří jim předcházeli. Vyznávali naprostou subjektivitu, emocionální vzepětí. Uchýlili se k technikám, formám i námětům, které byly považovány za barbarské a primitivní. Zdůrazňovali cítění oproti myšlení, instinkt a intuici oproti rozumu a sen oproti realitě. Všechny tyto charakteristiky byly obsaženy v umění přírodních národů, dětských kresbách a v tvorbě duševně nemocných, které se staly zásadními inspiračními zdroji moderního umění.
Byla to právě sbírka heidelberské kliniky a Prinzhornova kniha Bildnerei der Geisteskranken, která zásadně ovlivnila celou řadu avantgardních umělců. Seznámili se s ní např. Alfred Kubin, Paul Klee, Oskar Kokoschka, Max Ernst či Pablo Picasso. Ve svých dílech výtvory duševně nemocných pak často vědomě citovali. Spatřovali v nich oázu naprosté tvůrčí svobody, které školené umění nikdy nemůže dosáhnout. V Jeanu Dubuffetovi vzbudila Prinzhornova kniha vášnivý zájem o spontánní tvorbu, který později vyvrcholil jeho formulováním konceptu art brut.
Vliv umění duševně nemocných na uměleckou avantgardu ale nebyl jednostranný. Byla to právě radikální změna estetických parametrů a vnímání umění jako takového, která vytvořila podhoubí pro objevení a zhodnocení uměleckých děl uchovávaných do té doby v nemocničních archivech jako diagnostický materiál.
art brut z legendární kolekce německého psychiatra
6. 2. - 3. 5. 2009
v Galerii hl. m. Prahy,
Domě U Kamenného zvonu
na Staroměstském náměstí
otevřeno denně
10:00 - 20:00
(kromě pondělí)
