Judith Ann Scott se narodila jako jedno z dvojčat. Nevíme přesně, kdy si její rodiče uvědomili, že trpí Downovým syndromem, ale prvních sedm let svého života strávila v domácí péči. V té době se vytvořilo velmi úzké pouto mezi ní a její sestrou Joyce. Judith postupně ztrácela sluch a nikdy se nenaučila mluvit. Protože byla klasifikována jako nevzdělatelná, byl jí odmítnut přístup do speciálních tříd pro děti s vývojovými vadami. Jako „silně retardovaná“ strávila dalších třicet šest let v ústavu. Její sestra bojovala za to, aby byla uznána za jejího zákonného poručníka.
Od dubna 1987 se Judith účastnila uměleckého programu, který vyvinulo Umělecké centrum pro kreativní vývoj (Creative Growth Art Center) v Oaklandu v Kalifornii. Tento krok pro ni a její okolí znamenal začátek nového života. Z nemocného člověka se stala uznávaná umělkyně, jejíž díla jsou vystavována v galeriích po celém světě. Různobarevnými přízemi obaluje, zakrývá, ochraňuje a izoluje různé druhy objektů: hůlky, kovové kroužky, větve, kousky drátů, lepenku a dřevo - vše, co se jí dostane pod ruku. Z takto vytvořených „kokonů“ vychází nepopiratelná síla, která v divákovi vyvolává protichůdné emoce. Kukly, ne nepodobné motýlím, vzbuzují pocit neklidu a zároveň působí dojemně – apelují na náš ochranitelský instinkt a rezonují v nás jako metafora možného znovuzrození.
