august WALLA

1936 . Klosterneuburg . Rakousko – 2001 . Maria Gugging . Rakousko

AW2
1 2 3 4 > 

Foto: Gugging, Rakousko, 1993

Vyrůstal jako jedináček. Po smrti otce se mezi ním a matkou vytvořila silná citová závislost. Měl potíže adaptovat se na školní prostředí, a tak nastoupil do zvláštní školy. V devíti letech přestal na tři měsíce spát, což pro něj byl značně děsivý zážitek. O sedm let později začal hrozit, že se oběsí, a zapálil stodolu u domu. Následně u něj byla diagnostikována schizofrenie a byl internován na psychiatrii. V roce 1970 byl přijat do psychiatrické léčebny v Guggingu. Roku 1986 se stal klientem zdejšího Domu umělců* a naplno se vrhl do tvorby. Zdi a podlahu pokoje, který nějaký čas sdílel i se svojí matkou, do posledního místa pomaloval mytologickými postavami – bohy, démony, světci, proroky, čaroději – a záhadnými symboly. V popelnicích a na ulicích sbíral předměty všeho druhu, popisoval je a tím je znovu vracel do života. Sbíral cizojazyčné slovníky, vymýšlel neologismy a libovolně, podle své fantazie, je kombinoval. Jeho dílo je naplněno politickými znaky, které pro něj mají zcela specifický význam: svastika představuje ženské pohlaví, srp a kladivo zase pohlaví mužské. Walla věřil, že během Hitlerova režimu byl ženou a teprve během „ruské operace“ byl přeměněn na muže. Ve svých autoportrétech se někdy vyobrazuje jako Hitler nebo „komunistický velitel“. Celou svou tvorbu chápal jako svého druhu ochranný talisman.
Od roku 1970 byl August Walla pacientem psychiatrické léčebny Gugging nedaleko Vídně, kde se také později stal jedním z nejznámějších obyvatel místního Domu umělců, ve kterém pacienti žijí a svobodně tvoří. Walla, muž impozantní postavy, se nespokojil s velkými plátny. Svými božstvy, démony, slavnými i smyšlenými postavami pokryl nejdříve stěny svého pokoje, potom chodby a nakonec i dvůr. Do maleb začleňoval i nová slova nalezená ve slovnících cizích jazyků, které sbíral. S taškou na kolečkách plnou kříd se pravidelně vydával do města, kde na zdech a chodnících zanechával stopy svého vnitřního světa.

<< >>
(c) art brut zemankova@artbrut.cz, powered by PureHTML