Josef Hofer

Rakušan Josef Hofer (*1945) je jedním z nejvýraznějších žijících autorů art brut.

Hluchoněmý, nevzdělavatelný, s mentálním handicapem byl od ranného dětství uvržen do sociální izolace. Protiváhou získal nezávislost na společenských i uměleckých konvencích a naprostou tvůrčí svobodu. Jako prostředek komunikace s okolím si zvolil kresbu. Kreslí živelně, bez vnější i vnitřní cenzury. Autenticita, originalita a výtvarné kvality jeho díla, ho řadí mezi největší současné mistry art brut.

Pro tvorbu Josefa Hofera byl zásadní objev lidské figury, respektive vlastního aktu v zrcadle. Obraz jeho nahého těla se pro něj stal fascinózem. Přitahuje ho magicky a neodolatelně jako Narcise odraz jeho tváře ve studni. Zatímco ale Narcisovi nenaplnitelná láska k sobě samému způsobila utrpení a smrt, pro Josefa Hofera seznámení s jeho odrazem znamenalo svého druhu znovuzrození. Erotické momenty prožité se svým alter egem uchovává v paměti do následujícího dne, aby je v ateliéru denního stacionáře v Riedu u Linze přenesl na papír a zasadil do precizně vyrýsovaného rámu. Zatímco figury črtá na papír během několika minut, na orámování potřebuje celé hodiny. Pomocí jakéhosi lešení z čar vytváří konstrukce, které postavy uzavírají do stísněné, nebo naopak ochranné klece. To, zda se jedná o potlačenou, nebo triumfující individualitu, je patrné z pozice a gest figury. Jejich vyjádření je u Hofera ohromující stejně, jako jeho perspektivní stavba prostoru a kompozice. Podařilo se mu zcela spontánně dosáhnout pozoruhodné výtvarné zkratky. Síla jeho uměleckého výrazu boří hranice mezi profesionálním a amatérským uměním, stejně jako mezi tvorbou "normálních" a handicapovaných autorů.

1945 . Wegscheid . Rakousko?