Richard Greaves

g3 g2

Foto: Québec, Kanada, 2001–2013

Roku 1984 Richard Greaves opustil Montreal a usadil se v Beauce v Quebeku, na pozemku v lesích, který koupil společně se svými přáteli. Roku 1989 zde začal vytvářet své „anarchitektury“. Greavesovo dílo sestává zhruba z dvaceti srubů a přístřešků, k jejichž stavbě používá materiál z opuštěných hospodářských stavení odsouzených k zániku. Nejprve je kousek po kousku rozebere, jednotlivé části si odveze a nakonec z nich sestaví nové budovy zcela podle svých představ. Činí tak s pomocí nylonového lanka, bez použití jakýchkoliv měřicích pomůcek, bez hřebíků. Jeho domy vypadají, jako by se měly každou chvíli sesypat jako domečky z karet. Popírají zákony statiky i zemské přitažlivosti, jsou oslavou asymetrie, ignorují pravý úhel, otřásají veškerými stavebními normami a principy, a přesto jsou poměrně stabilní. S postupujícím časem na ně ovšem působí povětrnostní podmínky, takže podléhají neodvratnému zániku.
Richard Greaves chodil v Montrealu na hotelovou školu, studoval teologii a několik let svérázným způsobem přednášel na univerzitě etiku. V půli sedmdesátých let se mu podařilo za výhodnou cenu koupit pozemek uprostřed lesů. Z rozpadlých venkovských stavení začal shromažďovat materiál a z něj stavěl vlastní sruby, které popírají veškeré zákony statiky. První stavba vznikla v roce 1984 a Richard ji pojmenoval „Cukrová bouda“. Následovalo asi deset dalších velkých srubů, obklopených patnácti budovami skromnějších rozměrů. A zatímco stavěl své chatrče, vybudoval si i paralelní existenciální teorii, ve které hraje důležitou roli voda. Podle Richarda se lidé tím, že močí, už po tisíciletí zbavují snů. Tím, že kálejí, zase odhazují své noční můry.

1952 . Montreal . Kanada