Heinrich Hack

Johannes Knackler von Fugitt (Fürth) - Inv. 659
bez názvu

1869, Sandhausen – ?

Heinrich Hack pracoval jako nádeník v továrně na doutníky, později byl zaměstnán v cementárně. Brzy se oženil a měl sedm dětí. Od roku 1904 pobíral z důvodu mozkového nádoru invalidní důchod. O dva roky později příznaky nemoci ustoupily, nicméně začal trpět stihomamem. Vnitřním zrakem spatřoval obrazy a barvy a zvonilo mu v uších. Roku 1907 byl poprvé hospitalizován v léčebně ve Wieslochu. Od té doby se jeho pobyty v ústavech a na svobodě střídaly, až byl roku 1919 internován doživotně. V lékařských záznamech je popisován jako člověk „poněkud otupělý, pomalý, těžkopádný, se zvláštním, často zasněným, jindy prázdným pohledem. Výraz jeho tváře je někdy téměř sentimentální“. Po roce 1925 se u něj projevily následky dlouholeté internace. Přestal mluvit, stal se „apatickým“ a „zpitomělým“. Roku 1936 byl v „konečné fázi schizofrenie“ přeložen do Sinsheimu, kde se jeho stopy ztrácejí.
Hack, který často s oblibou pronášel spontánní kázání, tvrdil, že spatřil Ježíše na kříži. Ten ho nabádal, aby se věnoval malování, aby jím později mohl živit rodinu. Pak k němu údajně přistoupil anděl a prolnul se s jeho bytostí. Takto mu pomohl Bůh. Na základě tohoto zážitku začal roku 1912 skutečně malovat. Nejprve obkresloval obrázky z časopisů, brzy však nalezl svůj charakteristický rukopis. Vytvořil velkolepou galerii portrétů osob, kterým propůjčil impozantní, odhmotněný vzhled. Jeho panstvo navzdory tělesným formám vzbuzuje dojem, jako by pocházelo z jiných, nemateriálních sfér.


Copyright © 2022 Artbrut | design Olga Ludvíková & osCommerce implementation by PureHTML