« » | Výstava (Ne)Moc, 3. 6. – 6. 11. 2022, Centrum současného umění DOX, Praha Výstava (Ne)Moc, 3. 6. – 6. 11. 2022, Centrum současného umění DOX, Praha Výstava (Ne)Moc, 3. 6. – 6. 11. 2022, Centrum současného umění DOX, Praha Výstava (Ne)Moc, 3. 6. – 6. 11. 2022, Centrum současného umění DOX, Praha |
Projekt vznikl ve spolupráci Centra současného umění DOX a spolku ABCD.
Kurátorky: Ivana Brádková in memoriam
Terezie Zemánková
Spolupráce: Natálie Drtinová, Otto M. Urban
Projekt podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, České centrum v Paříži
" Nebyl jsem nemocný, byl jsem mocný až moc.“
Zdeněk Košek o období, kdy řídil počasí na celém světě, 2003
Touha po moci je hnacím motorem dějin, konstruktivním hybatelem i destruktivní silou. Ve stínu autoritativních mocnářů stojí bezejmenné zástupy bezmocných, kteří slouží jako vykonavatel mocenských her i jako jejich publikum. Záměr uspořádat výstavní projekt, který by mapoval, jak se dualita moci a bezmoci odráží v současném umění, vznikl několik let před pandemií covidu 19 i před válkou na Ukrajině, které téma postavily do zcela nové perspektivy. V ostrém světle nyní vystupuje patologie osobností potentátů, absurdita fungování některých institucí i slepá poslušnost davu. Strach a pojmenování nepřítele se vyjevují jako efektivní prostředky v prosazování mocenských cílů. Co bylo považováno za šílené se stává normou. Nemoc mocných a moc bezmocných získávají nové obsahy. Vyostřená optika a místy až vizionářský vhled nabízí nekompromisní pohled na současnost i na historii, která se, jak je známo, opakuje. Výstava zároveň klade otázku, kde končí normalita a začíná „nemoc“ a pokouší propustnost kategorií art brut a současného umění.
Letos si připomínáme sté výročí od vydání knihy Bildnerei der Geisteskranken (Výtvarná tvorba duševně nemocných, 1922) psychiatra a historika umění Hanze Prinzhorna, který poprvé kriticky zhodnotil tvorbu psychiatrických pacientů. Publikace se stala jedním z inspiračních zdrojů moderního umění a přispěla k formulaci termínu art brut Jeanem Debuffetem (1945). Do této kategorie byla zahrnuta tvorba nejen duševně nemocných, ale i dalších spontánních tvůrců, jako například spiritistických médií, společenských outsiderů a dalších solitérů. V dílech autorů a autorek art brut patřily otázky moci a bezmoci, nahlížené prizmatem jejich nemoci, vždy mezi stěžejní témata.
Art brut vychází ze subjektivního vnímání reality a osobních mytologií autorů, kteří se ve svých paralelních světech často pasují do rolí vládců, dobyvatelů i spasitelů – supermanů, jezdců apokalypsy i mesiášů. V jejich dílech se objevují symboly moci (hákový kříž, rudá hvězda, srp a kladivo, kříž) i její prostředky – zbraně, mučící nástroje, mříže a klece. Jiní autoři se projevují jako demiurgové – kartografové, kteří nad reálným či vyfabulovaným územím získávají kontrolu tím, že jej zaznamenávají a tím jej symbolicky ovládají. Specifickou skupinu tvoří vědci – badatelé, kteří se snaží objevit prazákladní vzorec, který by ovlivnil jejich život i existenci celého lidstva. V neposlední řadě jsou zde oběti a disidenti, kteří okolní svět vnímají jako nepřátelské území, před nímž je třeba se uměleckým aktem chránit či se od něj naprosto izolovat.
Do dialogu s autory řazenými do art brut vstupují současní umělci často etablovaní na globální umělecké scéně, aby nabídli svoji interpretaci tématu moci, bezmoci a nemoci a vyjádřili se k aktuálním politickým, společenským, rasovým i genderovým problémům.
Díla na výstavu jsou zapůjčena z ateliérů umělců a z domácích i zahraničních sbírek, jako je například Euward Archiv (Německo), Museum Gugging (Rakousko), Christian Berst art brut (Francie), Collection Bruno Decharme (Francie), Galerie Arthur Borgnis (Francie)…